Nepatřím sem snad?

Denně pozoruji, jak se lidé okolo mně mění, vyvíjí se, stárnou, rostou,......

Musím říct, že koloběh života je opravdu jízda. 

Jízda jako na horské dráze, chvíli hlavou dolů, potom si to prosvištíte dolů, zpět nahoru, otočka a takto pořád dokola.

Prostě šílený........se divím, že mi z toho už není špatně a nemotá se mi hlava....

I když..... ta hlava občas jo.😅

Teď  k tomu proč tady popisuji koloběh života.....  mám pocit jako bych byla ten na koho už nezbyla sedačka a tím pádem si to nemůže svištět s ostatními.....jako bych na to koukala jen z venčí  a nebyla součástí děje..... Dává to smysl?

Občas mívám zvláštní pocit v břiše..... opravdu nepříjemně šimrání..... ne opravdu si to nepletu s motýlky v břiše. 😂 

Ten pocit mívám, když se někde necítím dobře a jako bych vlastně v tu chvíli na tom místě ani neměla být, nepatřila tam.... je to opravdu zvláštní pocit na popis.

Znáte to někdo? Pište do komentářů, budu moc ráda. ❤😊